Dědova hora u Hořovic

O cinabaritech ze slavné, ale dnes už zapomenuté lokality „Dědova hora“, jsem slyšel už dávno, ale vždy jsem si myslel, že na této lokalitě se už dnes nedá nic najít. Můj starší šutrácký kamarád Franta Janouš mi sice ukazoval krásné vzorky, co tam kdysi našel (obr. 02-05), ale v té době jsem propadl lásce k železákům a raději hledal tyto „poklady“ na okolních polích. Teprve v nedávné době, když jsem se začal aktivněji věnovat natáčení šutráckých videí, mě napadlo, že jsem sám nikdy na Dědově hoře ještě nebyl a že by bylo zajímavé natočit z této i pro mě neznámé lokality video. O pomoc jsem opět poprosil kamaráda Frantu Janouše, který je pojízdnou informační „knihovnou“ Hořovicka a kdejaký vědec by mu mohl jeho vědomosti o zdejších minerálech jenom závidět …

A tak hned zjara roku 2014 jsme za krásného slunečného dne vyrazili i s kamarádem Oldou a jeho kamerou na Dědovu horu. Franta nás provedl od šachty a informační cedule, která je přímo u ní, přes zbytky hald až k zašlým a zapomenutým rudním výsypkám, kde by se mohly najít ještě nějaké rumělky i dnes … Tam jsme začali kopat, ale zprvu to vypadalo, že ani nic nenajdeme. Teprve po delší době Franta našel první rumělku a říkal, že se pozná v zabahněných kamenech podle křiklavě červené barvy, která se jasně ukáže, když o kámen „škrtne“ motyčka či kladívko, s kterým se sběratel ve staré haldě vrtá … Olda po chvíli pak našel typickou „hrudku“ cinabaritu, což je rudnina s pyritem prorostlá rumělkou veliká 3-5cm (obr. 09). No, a pak se s nálezy roztrhnul pytel …

Mně se povedl najít zajímavý kámen s dutinou. Když jsem ho roztloukl, tak se ukázala celá plocha drobných krystalků cinabaritu (obr. 10-12). Druhá půlka dutinky byla ale mnohem zajímavější (obr. 13-15)! Byla to kůra čisté rumělky s vysoce lesklými obtisky po krystalech, které se ale nejspíše přírodně vyleptaly a jednoduše zmizely pryč. Nejdříve jsem si myslel, že to byly kalcity, ale nakonec se ukázalo, že zmizelé krystaly, co po sobě zanechaly obtisky, byli pyrity … Těch vzorků jsme toho dne našli ještě hodně …

Je s podivem, že i když jsme zveřejnily video, i přesto sem téměř nikdo nejezdil a tak jsem začal „hrabošit“ rumělky a během léta jsem Dědovou horu navštívil vícekrát. A padaly krásné vzorky! Snad nejhezčí vzorek se mi povedl najít, když jsem sebou vzal nejstaršího syna Jakuba-Citrína. Toho kopání moc bavilo a sám si dokonce našel několik rumělek. Po kopání jsme vše samozřejmě pěkně uklidili … Během následujících návštěv jsem nacházel další pěkné vzorky (obr. 37-50) … Už jsem si vybíral a v krabicích měnil ty horší rumělky z dřívějších sběrů za ty nové, krásnější …

Moje poslední návštěva mě moc potěšila. Konečně jsem narazil na šutráky, které jsem přivedla naše videa! A přijeli dokonce až z Havlíčkova Brodu. Skamarádili jsme se (obr. 51) a já jim ukázal, jak a kde se rumělky na této haldičce hledají … Myslím, že jsme si všichni odvezli moc pěkné vzorky (obr. 52-58). Ke konci našeho společného hledání přišli dokonce i další sběratelé … Celá rodinka z Berouna, od babičky až po vnouče-holku, která byla zapálenou mladou sběratelkou. Kopali sice na jiném místě, hned vedle šachty, ale i tam našli dva překrásné vzorky rumělky … Naše videa je inspirovala a tak našli nového koníčka a radost v objevování krásy a nalézání minerálů … Moc mě to potěšilo, protože jsem našel nové šutrácké kamarády. No, a na konec jsme po sobě všechny díry perfektně uklidili – to je vizitka každého slušného sběratele. Dědova hora začala konečně žít a já věřím, že v zašlých haldičkách objeví sběratelé ještě hodně krásných vzorků rumělky a jiných vzácností. Už se těším, až tam zase někdy vyrazím …