Hončova hůrka u Příbora

O této lokalitě jsem věděl už celá léta, ale mám ji ze Šumavy docela z ruky, a tak jsem se na Hončovu hůrku nedaleko Příbora nikdy nevypravil. Na burzách jsem tedy občas zakoupil nějaký ten vyleptaný klinoptiolit ze starých sběrů a většina sběratelů mě ujišťovala, že lokalita je už dávno zaniklá a že se tady už žádný klinoptiolit najít nedá… Možná i proto jsem tuto lokalitu „odepsal“ a považoval ji tak za zaniklou…

Teprve až nedávno, kdy jsme dostali od naší kamarádky z Ostravy pozvání, abychom si u ní na chalupě udělali s dětmi dovolenou v Beskydech, teprve tehdy jsem začal uvažovat o návštěvě Hončovy hůrky, co byla kdysi slavným nalezištěm nejenom klinoptiolitů, které jsou téměř identické se zeolitem heulanditem a vědci se neustále přou, co to krásné „červené“ vlastně je. Ale nalézala se tady i celá řada zajímavých a estetických minerálů, dokonce i brousitelné acháty… Mě ale nejvíce zajímal klinoptiolit, který budu i nadále nazývat tímto starším názvem, i když by někdo mohl „frflat“, že se jedná o heulandit. Nicméně tento minerál je moc krásný a podobný, pokud vím, se nikde jinde v Čechách nenalézá. Na Hončově hůrce se ale vyskytuje jenom v kalcitových žilách a pro získání pěkných vzorků je nutné kalcit doma odleptat kyselinou solnou (HCl), takže s tímto minerálem je tak trochu práce i po nalezení…

Když jsme dorazili do Beskyd, tak to už jsem byl ve spojení s naším kamarádem Janem Skýpalou, který moc dobře zná místní lokality, protože bydlí v nedalekém Rožnově. A tak jsme se dohodli, že nám Hončovu hůrku ukáže, že tady s ním dokonce i natočíme video a od něj jsem se dozvěděl, že i dnes je možnost nalézt nějaký ten klinoptiolit, což mě moc potěšilo. Honza nám ukázal malé místo, kde se dodnes kope, což jsme viděli na vlastní oči. Místo s nálezy tohoto minerálu bylo opravdu nedávno kopané a tak jsme se pustili do práce a po chvíli hrabošení nalézali kalcitové žíly v rozpadající se hornině.

Doma jsme je pak vyleptávali, ale zvětralé kameny se celé rozpadaly. Mělkým kopáním jsme ale zjistili, že ve 20-30cm je primární hornina, která obsahuje také kalcitové žilky obohacené červeným klinoptiolitem. No, a z těchto kamenů, které jsme z tvrdší skály vylámali, se nám doma povedlo vyleptat několik nádherných klinoptiolitů, které mi připomínaly staré časy, kdy se tento minerál na lokalitě vyskytoval hojně a ve sbírkové kvalitě. Honza nám tedy ukázal zaniklé naleziště, kde se dá i dnes klinoptiolit najít. Stojí to sice trochu námahy, ale za ty nádherné vzorky to stojí. Vše jsme řádně zdokumentovali, nafotili a tak si i vy můžete tuto „zaniklou“ lokalitu prohlédnout zblízka.

Naši sběratelskou činnost jsme ukončili velikým úklidem, kdy jsme mělkou jámu, co odkryla primární horninu s klinoptiolity, opět vzorně zahrabali a tak byl po nás mnohem větší pořádek, než když jsme sem přišli a objevili tady díry po výkopech. Sběratelé v tomto zašlém lomu ale kopou i na jiných místech, což prozrazuje mnoho děr, které se tady nacházejí. Hončova hůrka je ale také místem, kde najdete motorkáře, kteří rozrývají svými koly starý lom mnohem více, než sběratelé minerálů. A navíc, v malebné přírodě dělají docela veliký hluk…

Doma jsme se pak pustili do leptání kalcitových žil kyselinou solnou (HCl), což je práce velice nebezpečná a vyžaduje hodně zkušeností, protože se pracuje s žíravinou, takže gumové rukavice, ochranné brýle a hodně vody je nutností. Bylo to ale úchvatné vidět, jak se z bílých kalcitových žilek vynořují celé plochy sytě červených drobných krystalků klinoptiolitu. Ty nejhezčí vzorky půjdou samozřejmě do sbírky, ale předtím, hned po osušení, se musejí ještě nakonzervovat roztokem acetonu s lepidlem kanagon. To proto, aby se drolivá hornina po leptání nerozpadla, aby vzorek byl kompaktní a ve sbírce vydržel další dlouhá léta. Podívejte se tedy, co jsme na Hončově hůrce našli a co se nám pak doma povedlo vyleptat, myslím, že ty vzorky stojí za to… A mě se tak opět vyplnil jeden sen, a sice, že jsem si konečně nalezl klinoptiolit vlastním sběrem, a toho si moc vážím…