Václav Potužák

… narozen 15.12.1977 v Čejkovech

Šutrákem ani nevím jak…
O tom, že se dají kameny sbírat nebo že se s nimi obchoduje a vůbec, že jsou lidé, kteří šutry milují, jsem začal získávat povědomí někdy ve svých 19 letech. V době, kdy jsem poznal Marcela, jakožto nového přítele mé sestry … Začali jsme spolu hodně kamarádit a tím i poznávat navzájem své koníčky. Marcel samozřejmě už v té době miloval kameny a já jsem vůbec nechápal, jak to někdo dokáže a k čemu je to jako dobrý. Přírodu mám rád, takže jsem s Marcel začal také občas vyrážet na jeho šutrácké výlety a postupně se dozvídat, že kamínky mají svá jména, že jsou lokality, kde se kameny nacházejí, co je více a co méně ceněno a že mezi sběrateli  je rivalita a boje, ale také kamarádství a přátelství …

Do dneška mám v živé paměti, jak jsme prvně spolu vyrazili po slovenských lokalitách do krásné přírody v okolí Banské Bystrice. To byl prostě super výlet na Libethenity, Euchroity a určitě ještě i na něco jiného … Pak následovaly Citríny a Záhnědy na Moravě, Korundy v Pokojovicích a další a další …

No, a já jsem spíše technik – motorky, auta, počítače, co a jak opravit, rozebrat nebo vylepšit. Jenže jak jsme zjistili, tak to na našem společném šutrování nebyla vůbec překážka, ale spíše jsme se mohli jeden od druhého něco naučit a vzájemně si pomáhat. Takže více zajišťuji technickou připravenost na šutrování – naostřit kladívka, majzlíky, vyměnit zlomenou násadu, anebo třeba vymyslím, jak vyvalit nebo vypáčit nějaký šutr. Myslím ale, že hlavní šutrování v mém podání se rozvinulo při grafické práci na Marcelových krásných šutráckých knihách a videích. To jsem se postupně naučil dělat grafiku a poznal jsem i mnoho dalších lokalit a šutrů. Díky této práci, která mě moc baví, jsem kamenům blíž, než jsem si kdy myslel a pomalu se učím, že kameny může mít člověk opravdu rád …

Fotogalerie …